Slavný ruský konstruktér Andrej Nikolajevič Tupolev navrhl během svého života na 100 typů letadel a téměř tři čtvrtiny z nich se sériově vyráběly. Na jeho konstrukčním prkně se zrodil první sovětský celokovový letoun, slavné dopravní stroje i nejrůznější modely vojenských stíhacích a bombardovacích strojů. Tupolev se narodil před 120 léty, 10. listopadu 1888, a aktivním konstruktérem zůstal až téměř do své smrti v prosinci 1972. Kancelář poté vedl jeho syn Alexej.
Tupolev dopadl ale nakonec mnohem lépe než tisíce dalších obětí stalinských procesů – v květnu 1940 byl odsouzen k "pouhým" deseti létům vězení. Na prahu války si ale i sovětské vedení uvědomilo, jakou cenu pro ni zkušení technici a konstruktéři mají, a Tupolev spolu s dalšími vězni skončil ve zvláštní konstrukční kanceláři, jež spadala pod tajnou policii NKVD. Pod Tupolevovým vedením se tam zrodil typ ANT-58, který se po dalším vývoji (ANT-59 a ANT-60) stal nepřímým předchůdcem rychlého dvoumotorového bombardéru Tu-2 (na snímku), jednoho z nejúspěšnějších sovětských letadel druhé světové války.
Půl roku poté, co se v lednu 1941 ANT-58 vznesl poprvé do vzduchu, byl Tupolev spolu se svými spolupracovníky propuštěn. Úplné rehabilitace se ale dočkal až v roce 1955, dva roky po Stalinově smrti. I na svobodě pokračoval v práci, koncem války například dostal za úkol zkopírovat americký bombardér B-29. Ten Američané odmítli do SSSR dodat, a tak nezbylo než prozkoumat tři letouny, které na sovětském území nouzově přistály. Tupolevovo zpětné inženýrství slavilo úspěch a stroj známý jako Tu-4 byl až do půlky 50. let páteří strategického letectva.
Kopie cizích vzorů ale byla v Tupolevově dlouhé kariéře jen výjimkou, byť pro armádu významnou. Více jej proslavily vlastní typy – například první sovětský celokovový letoun ANT-2 (1924) či obří osmimotorový ANT-20 Maxim Gorkij (1934). Tupolevův postup při vývoji letounů byl svérázný – obvykle vznikl poměrně rychle nepříliš dokonalý prototyp a až později se postupně "vychytávaly mouchy".
Pod Andrejem Tupolevem pracovala řada známých sovětských konstruktérů – například Pavel Suchoj, který později založil vlastní kancelář. Právě on navrhl mezi válkami "přerostlý motorizovaný kluzák" ANT-25 (na fotografii), který v roce 1937 jako první letoun v historii absolvoval let z Moskvy do Spojených států přes severní pól bez mezipřistání.
Brzy po válce začal Tupolev koketovat s proudovými motory, už v druhé polovině 40. let vznikl bombardér Tu-12. Po neúspěšné "čtrnáctce" (do výroby se dostal konkurenční stroj z Iljušinovy kanceláře) představil Tupolev v roce 1952 dvoumotorový Tu-16, jeden z nejdéle provozovaných proudových bombardérů všech dob – jeho čínská verze je dodnes ve službě.
Úpravou "šestnáctky" pak v roce 1955 vznikl první sovětský proudový dopravní letoun Tu-104. Ten kromě Aeroflotu provozovaly i Československé aerolinie, které se tak staly jedou z prvních "tryskových" společností na světě. Z Tupolevovy kanceláře pocházel také jeden z pouhých dvou nadzvukových dopravních letounů na světě, typ Tu-144, který poprvé vzlétl v roce 1968. Vývoj stroje, který se až nápadně podobal konkurenčnímu britsko-francouzskému Concordu, ale už vedl syn zakladatele kanceláře Alexej Tupolev (1925-2001).
(ČTK/red)
Foto: OAO Tupolev a Pavel Vanka
