Stále nebezpečný komplet SA-7

23. august 2007 (Priemysel a obchod)
Vzbouřenci v Afghánistánu poprvé použili přenosný raketový komplet proti letounu koaličních sil. Raketa systému SA-7 Strela, pravděpodobně propašovaného z Íránu, minula americký dopravní letoun C-130 Hercules, který právě letěl velmi nízko nad jižní částí Afghánistánu.

Američané za posledních šest let ztratili v Iráku a Afghánistánu asi 135 bojových vrtulníků a několik letounů. Dvě třetiny těchto ztracených vrtulníků havarovaly převážně v důsledku nepřátelské palby z automatických kulometů nebo protitankových zbraní typu RPG. Jen v několika případech byly k sestřelení vrtulníků použity řízené rakety. Vzhledem k tomu, že americké pozemní vojsko a námořnictvo má v operačním použití více než 5000 vrtulníků, tyto ztráty nemají prakticky žádný vliv na jejich bojové operace.

Odborníci odhadují, že v Iráku jsou stále tisíce přenosných kompletů SA-7, které se po rozpadu Saddámova režimu poděly neznámo kam. Řada z nich byla rozkradena z vojenských skladů a ukryta na různých místech po celém Iráku. Je tedy záhadou, proč jich doposud bylo použito jen několik. Jsou známy případy jejich odpálení, ale většinou rakety minuly cíle. S největší pravděpodobností jejich neúspěšného použití je nezkušenost a neodborná manipulace s komplety.

Ačkoliv je SA-7 zbraní 60. let, doposud je velmi oblíbený. Například do Somálska bylo z Íránu jen v roce 2006 vyvezeno více než 2000 raketových kompletů SA-7, kde více než 10 z nich islámští radikálové odpálili na dopravní letouny a vrtulníky. Jednomu dopravnímu letounu se podařilo přistát, ale přitom došlo k havárii, jeden vrtulník byl sestřelen. Je tedy jasné, že drtivá většina těchto kompletů je stále někde ukryta a část jich může být prodána jiné zemi, nebo je držena v tajnosti pro účely pokračující občanské války v Somálsku.

Od počátku 60. let bylo vyrobeno více než 50 tisíc systémů SA-7 Strela a jejich věrné kopie jsou doposud vyráběny v několika zemích, jako např. v Číně. Některé ruské firmy nabízejí renovaci a zdokonalení starších verzí SA-7. NATO v posledních letech věnovalo obrovské finanční prostředky k tomu, aby své letouny a vrtulníky vybavilo prostředky vlastní ochrany, které mají pilotům poskytovat informace v případech odpálení řízených raket proti letounu/vrtulníku k provedení odpovídajících obranných opatření, obvykle vypuštění klamných infračervených cílů pro odvedení rakety do prostoru, kde vrtulníku nehrozí nebezpečí tlakové vlny a střepinového účinku výbuchu bojové části rakety. I přesto se jich piloti obávají. Jejich odpálení je sice patrné ze vzdálenosti kilometrů, protože je doprovázeno velmi intenzivním zábleskem, plamenem a kontrastní kouřovou stopou hnacího motoru, ale nikdy není jednoduché je spolehlivě a bezpečně setřást.

(mhy)

Převzato z informačního serveru